Vícechodoví koně

Názvem vícechodoví jsou označováni koně, kteří mimo krok, klus a cval dokáží jít ještě dalšími chody. K pochopení způsobu a půvabu těchto různých chodů je nezbytné vědět, že existují i další chody, zejména jinochod (pas). Ten je stejně jako klus dvoutaktním chodem, při kterém však vykračují současně pravá přední a levá zadní končetina a naopak (tzv. diagonální klus), ale současně končetiny stejnostranné, tedy levá přední a levá zadní a naopak. Takový chod je známý např. u velbloudů, ale i milovníci psů mohou obdobný pohyb pozorovat u svých čtyřnohých oblíbenců.Jízda na koni s tímto chodem – tedy na mimochodníkovi – je pohodlnější, zvláště tehdy, jsou-li chody lomené, přerušované, tedy když v jinochodu nedošlapují levá přední a levá zadní současně (stejně jako když je v normálním klusu došlápnutí levé přední a pravé zadní přerušováno a končetiny dopadají za sebou). Při tomto chodu přejímají končetiny váhu jezdce rovnoměrně jako v kroku a jízda je tak příjemnější. Jako krok se stává se pak i pas a normální klus chodem čtyřtaktním. Tento čtyřtaktní chod se rozlišuje na tölt (rack), který je častější, a walk, foxtrott a saddle-gait. Rozhodující je i rytmus čtyřtaktního chodu a to, zda se kůň pohybuje s podpíráním jednou nohou (tölt) nebo s podpíráním třemi končetinami (walk). Pro běžné jezdce je nejdůležitější, že jsou čtyřtaktní chody pohodlnější. Tyto chody jsou koním vrozené, mohou být však výcvikem nebo určitými zásahy – bohužel též hrubšími, bolestivými – zlepšeny. Většina takovýchto vícechodových koní má velmi dobrý charakter. Americká plemena, u kterých se tyto chody vyskytují častěji, se selektují též na jejich lehkou jezditelnost. U  islandských koní se zase vyžaduje velmi živý temperament. V jinochodu jsou ježděni v klusu, a to v „dostihovém“ tempu.