Teplokrevníci a plnokrevníci

Před charakteristikou teplokrevníků obecně poznáváme, že i plnokrevníci přísluší do teplokrevné plemenné skupiny východního typu, a tak v dalším textu použité dělení na teplokrevníky a plnokrevníky vychází z běžného konvenčního hipologické terminologie, i když není z hlediska plemenné diferenciace správné. Teplokrevná a plnokrevná plemena jsou speciálně chována pro využití pod sedlem. Především anglický plnokrevník byl výhradně chován jako dostihový a také jezdecký kůň. Teplokrevníci byli dříve využíváni též v zápřežích kočárů, dostavníků, poštovních i jiných vozů, pokud doprava či přeprava musela být rychlejší než při použití pomalejších „krokových „ zápřeží, tedy tažných plemen. V souvislosti s různými požadavky na dopravu osob a přepravu zboží byla teplokrevná plemena šlechtěna na různé výkonnostní typy, tedy i na těžké teplokrevníky. Vznikaly tak specializované teplokrevné chovy, zaměřené převážně na produkci jezdeckých, či zase kočárových koní. V dnešní době se teplokrevníci chovají převážně pro jezdectví. Při selekci se v chovu akcentují dispozice drezurního či skokového charakteru, přičemž se hodnotí i jezditelnost koní. Plnokrevníci představují šlechtu koňského světa. Nejstarším plnokrevníkem je arabský kůň, a to i z hlediska zušlechťovacího procesu jednotlivých plemen. S jeho lehkou tělesnou stavbou, suchou hlavou, tenkou kůží a suchýma, avšak pevnýma nohama je prototypem plnokrevníka. Jeho původní chovatelé- kočovní beduíni- vyžadovali rychlost, ovladatelnost a poslušnost. Své  „závodní“ koně nasazovali především do válečních tažení a loupežných výprav. Také angličtí dostihoví nadšenci, kteří vyšlechtili anglického plnokrevníka , měli na mysli hlavně rychlost. Samozřejmým požadavkem byla elegantní, lehká harmonická a funkční tělesná stavba, suché šlachovité končetiny. Obzvláště pozorně byla hodnocena výkonnost srdce a plic. Tyto vlastnosti a specifičnosti anglických plnokrevníků je pak postavily na piedestal mezi plemeny a předurčily je k zušlechťování ostatních teplokrevných a omezeně i jiných plemen. Určitý význam v tomto procesu měla též výhodná poloha země jejich chovu. Výkonnostně by do určité míry mohl být s anglickým plnokrevníkem srovnatelný achaltekinský kůň, který avšak ovlivnil podstatně méně chovů, neboť Turkmenistán nestartuje se svými koňmi na evropských dostihových drahách. Anglický plnokrevník je využíván hlavně k dostihům. Avšak ta jako jiná prošlechtěná plemena – arabové, berbeři či klusáčtí koně (ti nevytvářejí samostatné plemeno) – jsou i angličtí plnokrevníci využíváni také ve sportovním ježdění, ve kterém se všestranně uplatňují. Úspěšní jsou i v distančních jízdách, které nabývají v některých zemích znovu na popularitě. Tyto dálkové jízdy se nejvíce konají v USA.